Smíškovská úvaha

19. února 2014 v 13:55 | nerrti
Chtěl bych se povznést nad všechna ta
nebesa
a žít jako když se blíží konec
světa,
ale jsem ve stínu racků, žiji a mé srdce
plesá,
protože ses vzal ve světě a jsi tu už
léta,
léta směřuješ do oparu, imaginárium
klesá.
A ono trávobraní, ona ta step studentská
setá,
Je úkoru bohatého, protože klid volá od
lesa,
klid a mír na duši. Tím končí moje
věta.
Vyvolaná do nebes
a do světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama